PŘEVOZNÍK
U kormidla světa stojí
do tváře mu nevidíš,
trochu se třese, snad se bojí,
a v dlani svírá kříž.
Moji duši potom svlíká,
jako had svoji kůži,
dívá se pohledem prosebníka,
který mi něco dluží.
R: Nadívaný krky labutí
a nebo suchej chleba bez soli,
ty věčný hrátky se smrtí
v hodinovým soukolí.
Ten tanec s vlky, ten mě zmát,
doufal jsem ještě chvíli,
že zas nastane slunovrat
Najednou mlha padla,
jako by někdo vzlyk‘,
podíval jsem se do zrcadla
on tam stál převozník.